Víte, kde je zastávka Bžvečeč a proč má tak zvláštní název? Autor to vysvětlil na křtu své knihy Příběhy z autobusu.

Na Novém náměstí na mě čekali tři cestující. Solidně zduněný pán nějak pod šedesát a dva týpci kolem třiceti. Pán se vpotácel do autobusu a pravil:

"Bžvečeč vole"

"Prosím?"

"Bžvečeč vole"

V paměti si projíždím jízdní řád a po chvilce je mi jasný, že do takhle vožralý zastávky určitě nejedu. I zkouším to znovu.

"Mohl byste mi to zopakovat? Já vám fakt nerozumím."

"Bžvečeč vole" V tu chvíli jsem dialekt pochopil a vznesl jsem kontrolní otázku.

"Křenice vole?" Týpci už se ohýbali v pase a pán souhlasně pokýval hlavou, položil do mističky dvacetikorunu a zamručel:

"Bžvečeč vole" načež se jal spokojeně nořit do útrob autobusu.

"Počkejte pane, ještě jizdenku."

Pán zvedl ukazováček, otočil se, "nojo vole" a oběma rukama chytil tiskárnu a upřeně na ni zíral. Pak jí řekl asi dvě nebo tři věty, kterým jsem nerozuměl,vzal si od ní jízdenku a opět se otočil. V tu chvíli už se týpci tlemili naplno a mně tekly slzy.

Kmotrou knihy byla @tramvajacka Karolína Hubková. Pokud vás zajímají další podobné historky, určitě si tuto knížku přečtěte. Skvěle se pobavíte!