„Já jsem nadšená! Lucku zbožňuji a jako zarytá zločinožroutka a knihomolka jsem si tuhle knihu nemohla nechat ujít. Přečetla jsem ji za dva dny a příběh mě opravdu bavil, byla jsem hned vtažena do děje a zvědavá na jeho závěr. Měla jsem pocit, že všechny postavy jsou opravdové a já sleduji vyšetřování v přímém přenosu..“
„Sbírka kriminálních příběhů Náměsíční vrazi není klasickou detektivní antalogií. Autorka nepíše z pohledu vypravěče smyšlený příběh, ale představuje nasbírané informace jako publicista či reportér. Zajímavé soudní případy jsou kapitolami členěnými na podkapitoly představující fáze případu, úhly pohledu či představení vystupujících postav. Jsou prokládány rozličně rozsáhlými „infoboxy“ s informacemi o poruchách spánku či jiných potřebných vědomostech pro vytvoření úsudku v daném kriminálním případu. Text je místy provázen dobovými fotografiemi či ilustračními obrázky. Někdy je také prokládán barevně odlišenými vsunutými články (např. úvahy o démonech a nadpřirozených silách nebo histrokami pro odlehčení).“
„Lucie Bechynková v úvodu vysvětluje, že se v knize snažila najít rovnováhu mezi temnou a světlou stránkou zločinu. Ukazuje tak jak příběhy žen, které spáchaly zločiny, tak ženy „bojující“ na druhé straně, tedy například dozorkyně, soudní znalkyně nebo kriminalistky. S nimi vede rozhovor a představuje tak čtenářům nejen zákoutí jejich práce. Líbilo se mi, jak se Lucie Bechynková ptala, a hlavně jsem se díky této části knihy dozvěděla spoustu zajímavého a pro mě nového. Například jsem vůbec netušila, jaké jsou možnosti vězněných, co se týče setkání s rodinou a konkrétně, že je možné věznici na několik hodin opustit. “
„Dynamika vyprávění nepokulhává, od první strany si drží čtenářovu plnou pozornost. Cítíte, že opravdu míříte na místo činu a snažíte se chytit padouchy. František Müller pracuje jako operativec, což znamená, že přijíždí jako první k ohlášenému bezpráví a zajišťuje stopy. Největším kladem díla je bezesporu empatie, kterou Müller oplývá, a pokora, se kterou k práci policisty přistupuje, což ho odlišuje od ostatních publikujících kriminalistů v mnoha ohledech. “
„Práce policejního vyjednavače je i díky mnoha filmům a knihám zahalena z jedné strany aurou tajemství a z druhé strany hrdinským étosem. I když není fér obojí jen tak tomuto povolání odejmout, není za tím tolik magie, jak se na první pohled zdá. Což v knize odhaluje právě elitní policista Karel Pošíval, který se vyjednáváním s osobami v krizových situacích zabývá již mnoho let. Kniha přibližuje příklady z praxe v policejní práci, ale ve stejné míře i v komunikaci v mezilidských vztazích a na pro většinu pochopitelných příkladech ukazuje různé techniky vyjednávání i komunikace. Neočekávejte návody k perfektní manipulaci s druhým člověkem, ale čtenář dostane šanci zamyslet se nad vlastním vystupováním k druhým. A hlavně možnost jej v konkrétních krocích vybrousit.“
"Některé z nich byly skoupé na slovo a celkem mě mrzelo, že je Bechynková neuměla rozpovídat a na její otázky zůstaly jen minimální odpovědi, někdy jen jednoslovné. Časem mi to ale přišlo i vtipné. Svérázné ženy pracující s tomhle drsném odvětví si přece nenechají diktovat, jak dlouhé mají být jejich reakce. ??"
„Knihu Umění nemoc bych doporučila čtenářům, které zajímá jiný pohled na zdraví a nemoc a kteří chtějí převzít zodpovědnost za vlastní život. S většinou názorů autora souhlasím a kniha mi pomohla uvědomit si, jak sama nemoci vnímám a jak můžu svůj přístup změnit. Příběhy pacientů v druhé části mě zaujaly a v některých pasážích jsem se i poznala. “
...„Texty Martiny Preissové obsažené v knize Mají v nebi skleničky? se vyznačují velkou empatií, skvělým ponorem do dětské duše a postřehy, svědčícími o výborném pozorovacím talentu. Při čtení člověk velmi rychle zapomene, že autorku primárně vnímal jako herečku, protože pozná, že má před sebou knihu talentované spisovatelky, která našla neotřelý pohled na dobu, která se v české literatuře objevuje tak často, že je už čtenář přesycen. Místo dramatu předestírá lehký humor a vnímání dítěte, nezatížené předsudky ani existenční nejistotou. “...
...Babinská je mistryní v buzení emocí, není charakteru, který by na jejich strunu nezabrnkal. Psychologie je zvládnutá opravdu bravurně. Kniha byla pro mě velmi příjemným překvapením, čekala jsem prvoplánovou oddychovou literaturu a dostala jsem skvělou psychologickou sondu do života stárnoucí bytové architektky, která žila, jak uměla, ale ne vždy dle mravních zásad společnosti.“...
...„Knihu Tsunami doporučuji všemi deseti. Příběh sám o sobě je dobře vymyšlený a díky barvitým, kratším větám se snadno a rychle čte. Román vede k uvědomění, že každý z nás má nějaké tajemství, malé i větší. Nic není černé ani bílé, jak ostatně dokazuje příběh hlavní hrdinky, kterou jsem měla tendenci v některých pasážích soudit, ačkoliv jsem ji zároveň i chápala a mnohdy i litovala. ...