Svět ozbrojených konfliktů a armády dokumentuje válečná fotoreportérka Jarmila Štuková přes dvacet let. Místo samopalu drží v ruce fotoaparát a zaznamenává dění z frontových linií i misí v Afghánistánu, Iráku nebo v Africe. Ve své knize Ženy ve zbrani neřeší, zda ženy do armády patří – tato otázka je pro ni dávno uzavřená. Zajímají ji konkrétní osobnosti a příběhy, které za uniformami stojí, i prostředí, kde spolehlivost a odpovědnost za životy druhých nejsou jen prázdná hesla.

V sérii otevřených rozhovorů se potkávají ženy zcela odlišných osudů i specializací. Pilotka bojového letounu L-159, neozbrojená vojenská pozorovatelka čelící rozlícenému davu v Africe, velitelka palebné čety, psovodka cvičící služební psy, armádní spojařka, psycholožka připravující vojáky na krizové situace i herečka sloužící v aktivní záloze. Mluví o tvrdém výcviku, balancování mezi službou a rodinou i okamžicích, kdy jde o život.

Kniha nahlíží za brány kasáren i do vypjatých situací na misích, ale sleduje i chvíle, kdy vojákyně svléknou uniformu. Pátrá po tom, čeho se bojí, co v životě pokazily, na co jsou hrdé a proč se k vojenskému řádu znovu vracejí. Připomíná, že zbraní nemusí být jen to, co dokáže vystřelit – zbraní je i chladná hlava, empatie, odhodlání a schopnost rozhodnout se ve zlomku vteřiny.