Zavzpomínejme na rok, kdy se láme nejen desetiletí, ale také charaktery.
Rok 1970 asi nebude v českých dějinách zapsán zrovna zlatým písmem. Je to rok tvrdého nástupu normalizace, rok vyhazovů z práce i čistek ve straně. Ale žije tady s námi víc než 150 000 těch, pro které tento rok vůbec nebyl špatný. V tomto roce se totiž narodili a měli celý život před sebou.
Při vzpomínkách na první rok sedmdesátých let minulého století se nedá vyhnout politice, i kdybychom si to sebevíc přáli. Sny a přání roku 1968 jsou definitivně pryč a radostná nálada nepanuje ani jinde v Evropě.
Marta Kubišová má definitivní zákaz a nedostane ani Zlatého slavíka. Alexandr Dubček nastupuje jako mechanizátor ve slovenských Krasňanech a výprava československých horolezců hyne pod lavinou na úpatí peruánské hory Huascarán.
Lidé prožívají ale i radostné chvíle – po havárii na kosmické lodi Apollo 13 se navzdory téměř beznadějné situaci podaří dostat posádku živou na Zemi, nově budovaný Nuselský most v Praze vydrží zátěžovou zkoušku 66 tanků a čtenáři Haló soboty si mohou podle návodu vyrobit pěknou lampu ze samorostu.
Projeďme se tedy zpátky proudem času do roku, kdy muži oslňují své protějšky v zářivě barevných rolácích, únosy letadel jsou skoro na denním pořádku a japonský spisovatel Mišima po nezdařeném pokusu o státní převrat páchá rituální sebevraždu seppuku.