Veronika Hurdová je autorkou knih pro děti i dospělé, nicméně při dotazu, kolik jich napsala celkem, vždy znejistí. Z posledních jmenujme romány Révi a Město snů, Bohumil, Božidara, Moje milá smrti, Agnes a Zakázaná hora, Agnes a ostrov Stínů, Ptáče jménem Ptáče nebo sbírku povídek To nebude nikdo číst. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, začala psát blog a její články si do dnešního dne získaly srdce mnoha tisíců čtenářů. Kromě toho sdílí (dost nepravidelně) své postřehy o knihách a literatuře v newsletteru nazvaném Knihovnička V. H. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění. Konstantou zůstává fakt, že ji jednoho dne všechny přerostou, protože geny jejich víc než dvoumetrového tatínka přečůrat nejde. Veronika má ráda bloumání v lesích, a když kolena dovolí, tak i v kopcích. Miluje šumění moře, čistě povlečené peřiny, čtení tlustých knížek, brnkání na klavír, sbírání bylinek, barevné kulichy, chleba s máslem a ementálem, nohy v teple, beachvolejbal a jógu (většinou ne dohromady). Věcí, které nemá ráda, je s přibývajícím věkem čím dál míň. Ale když ji necháte vybrat, preferuje samotu před společností, širák před hotelem a vanilkovou před citronovou.