Veronika Hurdová je autorkou knih pro děti i dospělé, nicméně při dotazu, kolik jich napsala celkem, vždy znejistí. Z posledních jmenujme romány Révi a Město snů, Bohumil, Božidara, Moje milá smrti, Agnes a Zakázaná hora, Agnes a ostrov Stínů, Ptáče jménem Ptáče nebo sbírku povídek To nebude nikdo číst. Kdysi dávno, bylo to nějak hned potom, co vymřeli dinosauři, začala psát blog a její články si do dnešního dne získaly srdce mnoha tisíců čtenářů. Kromě toho sdílí (dost nepravidelně) své postřehy o knihách a literatuře v newsletteru nazvaném Knihovnička V. H. Je mámou tří báječných dětí, jejichž věk se neustále mění. Konstantou zůstává fakt, že ji jednoho dne všechny přerostou, protože geny jejich víc než dvoumetrového tatínka přečůrat nejde. Veronika má ráda bloumání v lesích, a když kolena dovolí, tak i v kopcích. Miluje šumění moře, čistě povlečené peřiny, čtení tlustých knížek, brnkání na klavír, sbírání bylinek, barevné kulichy, chleba s máslem a ementálem, nohy v teple, beachvolejbal a jógu (většinou ne dohromady). Věcí, které nemá ráda, je s přibývajícím věkem čím dál míň. Ale když ji necháte vybrat, preferuje samotu před společností, širák před hotelem a vanilkovou před citronovou.

Eva Francová, narozená roku 1968, výtvarnice, spisovatelka, bylinářka a prostořeký snílek, ale též foodblogerka, máma, babička a nově bohužel i vdova. Stále hledající důvod, proč je na světě, co je jejím úkolem a naplněním, ale možná je to všechno z toho. Optimista a rapl, ale rovněž člověk se silnou až obsesivní potřebou kontroly a odpovědí. Každodenně žijící a zároveň umírající. Evě v předchozích letech vyšla řada knih, z těch posledních je to třeba Svatojánský deník, Kolčava, Recepty ze Svatojánu, Krizová kuchařka ze Svatojánu, Svatojánský lunární kalendář.